|
Převládající útvar zdejšího okolí sluje silurský a jest zde zastoupen oběma vrstvami spodní
i svrchní.
(Útvar silurský náleží ke skupině prvohorní/palaeozoické/ a byl tak
pojmenován geologem Murchisonem r.1835 podle starodávného národa Silůrů v Anglii, kdež se onen
útvar hojně vyskytuje. Jest to mohutné souvrství poloh uložených mořskou vodou, chovajících
četné zkameněliny vyhynulých zvířat, jako dírkonožců, slimýšů, ostnokošců, měkkýšů a pod.
Silurský útvar jest v Čechách znamenitě vytvořen ve středu země v eliptickém pruhu
probíhajícím od Labe u Kostelce a Brandýsa až k Úslavě u Plzně.
Rozeznává se:
1./ spodní oddělení silurského útvaru /Ordovicien/, jehož jednotlivé vrstvy slují:
a./ vrstvy krušnohorské,
b./ pásmo komárovské,
c./ vrstvy osecko-kvaňské,
d./ křemence drabovské,
e./ vrstvy zahořanské,
f./ vrstvy zdické /jíl.břidlice králodvorské a křem. pískovce kosořské/
2./ svrchní oddělení /Gotlandien/, jehož vrstvy jsou:
g./ vrstvy liteňské,
h./ vápence budňanské,
i./ vápence lochkovské.)
Jsou to uloženiny mořského původu, jež chovají zkameněliny rodů zvířat dnes
vyhynulých. Připomínají nám, že zdejší krajina byla dnem nepříliš hlubokého moře, ježto příbuzné
rody vyhynulé dřívější zvířeny obývají mírné hloubky.
Útvaru silurskému spodnímu náležejí brdské hřebeny na pravém břehu Berounky a to vrstvám
zahořanským (Vrstvy zahořanské pojmenovány jsou od vsi Zahořan u Berouna, kde dosahují největší
mocnosti.) nížeji položeným a výše položeným křemencům drabovským.Též vrstvy tvoří skály na
levém břehu řeky při opouštění její kotliny dobřichovické pod Vráží. Zahořanské vrstvy ukazují
se při ohebu řeky pod Vráží, dále za myslivnou dobřichovickou a táhnou se přes Lety pod Lesem k
Řevnicům, budujíce rokli "v Kejné". Jsou to břidlice tmavé až žlutohnědé, chovající v sobě
křemencové vložky a bývají limomitem (Limonit neb hnědel Fe(OH)3 jest hydroxid železitý.) rezavě
zbarvené.
V jejích nadložích jsou uloženy vrstvy drabovské, které se vypínají rovnoběžně nad zahořanskými. Jsou to
křemence světlých barev, někdy žlutavě červené s hlinitými neb křemenitými vložkami, značné tvrdosti.
Rýsují se ostře ve zdejší krajině, ježto při denudaci pro svou tvrdost vzdorovaly rozrušení a odnesení.
Dosahují někdy značné mohutnosti ( jak se udává v okolí Prahy a zde 80m ). Tyto křemence budují
ponejvíce brdské hřebeny zdejšího okolí a tvoří jeho nejvyšší vrchy jako Chlum ( Pod Chlumem otevřel
r.1926 řád křemencové lomy.), Hvíždinec, Vejskoky a u Obrázku.
Zajímavější v ohledu geologikém jest okolí Karlíka. Nad silnicí, vedoucí údolím karlickým, vypínají se
směrem k Vonoklasům mohutné hřebeny, od sebe oddělené hlubokými zářezy. Tyto hřebeny od Karlíka až
k Hrádku náleží siluru spodnímu a to vrstvám zdickým, sestávajícím z jílovitých břidlic a křemencových
pískovců. Jimi jest tvořena Krásná stráň a stráně svážející se od Vonoklas k Berounce, dále stráň nad
Rybníkem, po níž se vine Kravská pěšina. Jemnozrné, žlutavé křemence a pískovce tvoří vyvstalé kamýky,
jež spatřujeme jako obrubu stráně nad Rybníkem a Krásné stráně.
Svrchní silur zdejšího okolí jest zde zastoupen třemi vrstvami, jež slují 1./ vrstvy liteňské, graptolitové
(graptoliti t.j. slimýši s rozvětvenou střední osou, jsou význačnou zkamenělinou silurského útvaru.
Žili v koloniích, které na hladině byly držány zvláštním vakem, vzduchonošem a mohli se tudíž po značných
prostranstvích rozšířiti.) 2./ vápence budňanské, 3./ vápence lochkovské.
S těmito vrstvami se setkáváme za Hrádkem, jedeme-li po silnici směrem ke Spálenému mlýnu. Nejdříve se
ukazují vrstvy liteňské. Jsou to tmavošedé břidlice, památné svými zkamenělinami, z nichž nejhojnější jsou
graptoliti. Tyto vrstvy provázejí mocné výlevy diabasů (Diabas jest vyvřelá hornina zelenavé barvy
a sluje žabák neb zelenokámen. Diabasová skála se vypíná nad domkem Václava Kosa v Karlíku.).
Na vrstvy liteňské se přikládají vápence budňanské, jež jsou nejbohatší zkamenělinami. Je
následují vápence lochkovské, obyčejně tmavošedé, které se někdy střídají s vápenatými
břidlicemi. Jdeme-li dále směrem k Roblínu, spatřujeme útvar devonský (Devon nazvaný podle
krajiny Devonschire v Anglii.), tvořený vápenci koněpruskými a kosořskými, dále mohutné
vrstvy vápence branického, břidlice dalejské, vápence hlubočepské a jako poslední vrstvu
zdejšího okolí u Roblína vrstvy srbské, břidlice a pískovce barvy žlutohnědé neb tmavé.
Dosud jmenované vrstvy náleží prvohorám.
Další geologické vrstvy patří do skupiny nazvané anthropozoicum neb čtvrtohory a z těch po
většině útvaru diluviálnímu (Diluvium značí potopu a ukazuje na vodní katastrofy. Skupina
anthropozoická sluje tak proto, že na jejím konci se objevil člověk /anthropos/.). Diluviem
vyrozumíváme období předledové, dobu ledovou, meziledovou a období poledové. Ledový
krunýř, jímž byla pokryta severní a značná část střední Evropy, naší zemi ušetřil. Dotýkal se na
severu pohraničních hor, dovnitř země však nevnikl, jen nanejvýše svými výběžky. Vliv ledovců,
nahromážděných za hranicemi, jevil se Čechách tím, že ledy tajíce chrlily do země značné
spousty vod a zároveň uzavírali cestu vodám ze země odtékajícím. Vody uvnitř země se
vzdouvaly, roznášejíce zároveň hmoty z ledovců vyprané jako štěrky, hlínu, oblásky křemencové
a písek. Táním ledovců povstaly ohromné spousty vod, které vytvořily hluboká koryta, jimiž vody
odtékaly a ukládaly a odnášely horniny, které spláchly s vyšších poloh. Původní vrstvy byly tím
na mnohých místech obnaženy. Po odpadnutí vod zachovaly se v poříčí řek a potoků přikrývky
splavené s hor. t.zv. terasy, vrstvy to štěrku, písku a hlíny. V poříčí Berounky možno pozorovati
podobné uloženiny, jež zanechaly patrné stopy tří teras svrchní, střední a spodní . V takovém
štěrku a podobných usazeninách vyryla si Berounka své koryto právě tak i karlický potok, který
byl tehdy tokem daleko mohutnějším, ježto vyhloubil celé karlické údolí.
Kotlina na levém břehu Berounky, až k úpatí vrchů pod Vráží, Krásnou strání, pod Karlíkem
obloukovitě k Letům se rozkládající, tvořena jest náplavy alluviálními (Alluvium od slova
adluere též alluere znamená naplaveninu), patřícím k nejmladším dobám naší země.
Alluviální půdou jest též kotlinka za Karlíkem až k Hrádku.
Z uvedeného vysvítá, že ve zdejším okolí jsou hojně zastoupeny prvohory a z těch útvar
silurský a devonský. Hojné jest i diluvium a alluvium.
Útvary: kamenouhelný čili karbon, permský, triasový, jurský, křídový a skupina třetihorní se
v okolí Dobřichovic nevyskytují.
K zajímavostem Karlického potoka patří vápencové usazeniny t. zv. sintéry vzniklé ze
studených pramenů.
Jdeme-li karlickým údolím směrem k Mořině, přijdeme k bystřině, jež stéká s příkrého svahu
do potoka. Bystřina tvoří menší vodopády a tekouc přes skalní schody odhrnuje obloukovitě
kolem nich spadané listí. Tím vzniká kolem kaskády prohlubeň eliptického tvaru s nízkou
hradbou, obrůstající mechy, které, když vlivem mikroorganismů se začne srážet vápencová
hmota, se potahují vrstvou vápna /inkrustují/.
Tomuto zjevu říká zdejší lid "Stydlá voda".
|